neděle 6. července 2008

Jak jsem lepil chemoprenem

Občas chodím ve volném čase pomáhat svému otci do nábytkářské dílny. Dělám tam mnoho věcí. Například hraji Pavoučí Solitaire, nebo když táta říká, že jsou v rádiu samé voloviny, jdu ho přeladit. Někdy nakreslím technický výkres nábytku a když dojde na nejhorší, pomáhám s jeho výrobou.

Jednoho dne jsem dostal za úkol činnost novou, mně doposud neznámou: nalepit na nábytkové dílce chybějící plastovou hranu, což se provádí za pomocí chemoprenu. Otec mi zběžně předvedl, jak mám postupovat, skočil do auta a jel za zákazníkem.

Pustil jsem se tedy do práce. Vzal jsem stěrku, nabral jsem na ni chemopren. Šlo to sice lehce, ale otec mi zapomenul říct, jaké množství nanášet. Nelze se tedy divit, že chemopren začal za chvíli stékat. Začal jsem shánět něco, čím by se dal setřít. V rychlosti jsem sebral jakési oblečení, které jsem zatím nikdy neviděl, a tím jsem se to pokusil utřít. To se sice podařilo, ale chemopren jsem setřel důkladně a tak jsem musel natírat znovu. Tentokrát už jsem to odhadoval lépe, takže jsem je to zvládl bez větších komplikací. Na konci jsem ovšem zjistil, že jsem se o desky párkrát otřel, a protože jsem sem šel přímo ze školy, bylo mé nové školní oblečení plné lepidla, které do té doby stihlo krásně zaschnout. Zatímco usychal chemopren na deskách, pokusil jsem se odškrabat ten, co byl na šatech.

Po půlhodině jsem odstranil polovinu prvního pruhu a tak jsem šel raději přilepit hrany. Na zemi se ovšem ležela šňůra, které jsem si nevšimnul, takže jsem zakopnul, lepidlo shodil a ještě jsem se v něm vyválel. Hadra se znovu hodila, tentokrát to ale bylo ulehčeno tím, že většinu už pojmula moje mikina.

V tom okamžiku přijel otec. Radost z toho zrovna neměl, ale bral to s humorem. Říkal, že si toho sice taky hodně zapatlal, ale tohle, že se mu ještě nepovedlo. Veselost ho přešla, když zjistil, že jsem to utřel do jeho trika, které si tam odložil. Ve spěchu jsem si to ani neuvědomil, kromě toho jsem ho na něm ještě neviděl. Moje mikina byla v podobném stavu, jenomže byla o dost levnější. 'Aspoň, že se mi to podařilo nalepit,' myslel jsem si než jsem zjistil, že tentokrát jsem tam dal lepidla zase málo, takže hrany popadaly na zem.

Od té doby už nemusím lepit chemoprenem.

Žádné komentáře: